Letos jsem se hroznÄ moc tÄĆĄila na hory, snad ĂșplnÄ nejvĂc za poslednĂch nÄkolik let. TakĆŸe jsem se nakonec doÄkala. A bylo to krĂĄsnĂœ!
Kdo mÄ znĂĄ, tak moc dobĆe vĂ, jak moc mĂĄm rĂĄda sushi. Jak ho vlastnÄ ĆĄĂlenÄ miluju. VÄtĆĄinou se s nĂm ale doma nedÄlĂĄm a radĆĄi si na nÄj nÄkam zaskoÄĂm. Lenost totiĆŸ zvĂtÄzĂ. Je to rychle, bez prĂĄce, fantasticky to chutnĂĄ i vypadĂĄ. To se to pak jĂ. No ale jĂĄ se nedĂĄvno hecla a zkusila si to sushi udÄlat doma. Sama, bez pomoci. TakovĂĄ moje malĂĄ vĂœzva, na kterou jsem se chystala aĆŸ dlouho. A jak to dopadlo, si mĆŻĆŸete pĆeÄĂst o pĂĄr ĆĂĄdkĆŻ nĂĆŸ.
VĂm, ĆŸe jsem teÄ skoro co ÄlĂĄnek to novĂœ svetr. Ale zas na druhou stranu, kdy jindy je tolik nosit, neĆŸ prĂĄvÄ teÄ v zimÄ?
A tĆeba najdete i nÄjakou inspiraci.