Krasobruslařka?!

8.4.16



Měli jste už taky někdy pocit, jako že jste něco prošvihli? Že se to už asi nedá vrátit, ale vy byste moc chtěli? Povím vám, jak se to stalo mně.


Bruslení na ledě miluju nade všecko na světe! Vždycky jsem ho měla ráda, jen jsem se k té obří lásce k němu musela postupem času trošku propracovat (protože nic není zadarmo, žejo). To se ví, že zezačátku to dost často bylo "jde to, ale dře to". A nebudu se tajit s tím, že někdy mě to i hodně štvalo. Chtěla jsem to už přeci honem rychle taky umět! Koukala jsem v televizi i na stadionech na krasobruslaře a (hlavně) krasobruslařky a snila o tom, že to jednou třeba taky aspoň trošičku budu umět. A sním a koukám dodnes.

Za nějakou dobu se to najednou (díky Bohu) zlomilo a já bruslila čím dál tím líp. No fakt! Malý kousek po kousku jsem se učila lepší stabilitu, brždění, přešlapování.

Posledních pár let bruslím, snad můžu říct, dobře. V hlavě jsem ale pořád měla a mám ty krasobruslařky. Chtěla jsem se to prostě taky naučit! Něco víc, než jen jezdit dokola. Týjo, to by bylo! Zároveň mi ale hlavou bězělo, že už jsem přece na to moc stará, že není možnost, jak se jen tak začít učit krasobruslit, že mám ostatních aktivit a koníčků víc než dost a že bych to nezvládla. A tak to byl pořád jen sen.

Jak to tak mnohdy bývá, situace se najednou úplně náhodou vyřeší a co jste si tak pečlivě plánovali, to je stejně úplně jinak. A můj sen o krasobruslení se vyřešil zrovna tak! Moje spolužačka a kamarádka jednoho krásného dne nadhodila, že by chtěla začít s nějakým sportem, a že ji nejvíc láká balet nebo krasobruslení. No, a už to bylo! Zčistajasna mi proletělo hlavou - no tak budeme chodit na krasobruslení spolu!

Kamarádka pak nakonec stejně skončila u úplně jiného sportu, než jsme spolu původně zamýšlely (osud tomu tak prostě chtěl), ale mně stačil jen ten prvotní impuls. Přihlásila jsem se v novém pololetí na krasobruslení sama (do kurzu pro dospělé, hoho!) a nemohla bych být šťastnější, že jsem se tak rozhodla. Že jsem se odhodlala. Nemůžu se toho nabažit, je to úplně nejlepší!! A s kamarádkou si každý týden říkáme novinky a jak nám to šlo a jsme obě víc než spokojené... A to je konec!

A jestli by vás třeba zajímalo, jak to na takovém kurzu pro dospělé chodí a jaká je tam legrace, tak se těšte na další článek někdy příště! Tréninky máme hezky celé pololetí až do června, tak jsem zvědavá, jaké to bude, až bude venku třeba 30 stupňů a u ledu pořád těch mínus něco. No ale těším se na každou další hodinu. Moc!!



P. S. Nevzdávejte nic, o co Vám opravdu jde! Uvidíte, že až přijde ta správná chvíle, všechno najednou dostane ten správný směr. Já tomu také věřím.


P. P. S. Vím, že už konečně přišlo jaro a já tady teď píšu o bruslích a vracím se k zimě. Za to se omlouvám. Protože už se z jara taky moc těším. Ale chtěla jsem se s Vámi podělit o svoji obrovskou radost! A navíc moje "závislost" na bruslení s koncem zimy nemizí. Ale snad i tady na blogu brzy naladím tu krásnou jarní atmosféru nějakým jarním článkem.




Přeji Vám krásný páteční večer i víkend a děkuji, že jste četli až do konce.

You Might Also Like

0 comments