Jsem řidička!
20.5.16
Odměna za řidičák - nové auto!
Pokud je vám 18 let a víc, asi jste taky zažili to období, kdy si každý ve vašem okolí včetně vás dělal řidičák. Já to období zažívám právě teď. Jako by se s tím roztrhl pytel, fakt!
Já jsem si nejdřív řidičák dělat nechtěla, protože svoje auto nemám a čím bych pak jako jezdila. Ale taťka mi řekl, že by se mi to kdykoli v budoucnu mohlo hodit, ať o tom popřemýšlím. A tak jsem se nechala ukecat. Moje cesta autoškolou byla docela dlouhá (skoro půl roku!) a spletitá, ale můžu vám už teď říct, že jsem to nakonec i já zvládla. A že jsem tomu zezačátku fakt nevěřila!
Poprvé jsem z celé té akce byla trochu rozmrzelá, když jsem šla s žádostí o výcvik v autoškole k doktorovi. Protože toho času, co tam zabijete, než vám ty papíry vyplní, to je děs! Ale nakonec jsem to zvládla, aniž bych někoho zardousila, a pak mě zvědavou a trochu nervózní čekaly první jízdy na trenažeru. Z těch jsem byla nadšená, je to taková super vylepšená počítačová hra. A navíc mě uklidňovalo, že se zatím nemůže nic stát.
Pak ale přišla moje první opravdová jízda a taky moje první opravdové zklamání. Nešlo mi to. Teď už to vidím jinak, s nadhledem, ale tehdy jsem ze sebe byla opravdu zklamaná a smutná. Těch věcí, co musíte zvládnout a co po vás hned chtějí! Hlídat značky, pravidla provozu, ovládání auta (řazení, volant, rozjezdy, rozjezdy do kopce!). Byla jsem z toho dost mimo. Ono vůbec to, že poprvé sedíte za volantem opravdového auta na opravdové silnici a že se může klidně něco stát je docela silný zážitek. Nebo aspoň pro mě byl. A můj instruktor mě navíc ještě pořádně vystrašil, protože jsem zastavila moc daleko od křižovatky a on na mě vyjel, že už jsme mohli být mrtví. No, první jízda byla prostě docela mazec!
Díky Bohu, že další jízdy už byly o mnoho lepší. Postupně jsem si zvykala a řídila lépe, i když s chybami. Po nějaké době se mi i dařilo občas jezdit úplně bez chyb, a to bylo moc fajn. Někdy jsem ale naopak měla jízdy, kdy mi to vůbec nešlo a já měla strach, že to nezvládnu, protože mých 28 jízd pomalu ubývalo. Jednou jsem to dokonce chtěla úplně vzdát, takový srab jsem! Hrůza, stydím se až za roh! Ale nevzdala jsem to a pokračovala! A pak se najednou přiblížily zkoušky...
První termín zkoušek jsem měla úplně ve stejný den i čas jako soutěž na housle. Trochu smůla. Ale asi to tak mělo být. Soutěž jsem zvládla dobře a další zkoušky byly až za měsíc, takže jsem si ještě dokoupila asi 5 jízd, což mi neskutečně pomohlo. Šlo mi to už dobře, nedělala jsem chyby a cítila jsem se opravdu připravená. Už jsem si to i užívala! Takže tak to mělo být.
Nejdřív jsem měla test. Trochu jsem se bála, ale míň než jízdy a nakonec jsem ho zvládla na 100%. Jupí! Půlka za mnou. Pak jsem měla za týden jízdu, a to jsem byla vystresovaná hodně moc. Ráno jsem nemohla spát, pak ani snídat a v autoškole jsme čekali asi 4 hodiny, takže paráda. Když jsem byla konečně na řadě, jela jsem nejdřív dobře, ale pak jsem nepustila chodce. Doufala jsem, že si toho komisař třeba nevšimnul :D. Ale všimnul a vytknul mi to. Myslela jsem, že jsem to neudělala. Ale on mi pak najednou řekl, že jinak jsem jela dobře a že jsem prospěla. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit, v autoškole ze mě kvůli tomu měli legraci! A tak to bylo za mnou. A je už navždycky. Ani nevíte, jaký je to oblažující pocit! Jsem z toho hrozně moc nadšená!
Dneska jsem si ten slavný řidičák byla vyzvednout a už se nemůžu dočkat, až se zase projedu :). Jsem slečna řidička!
P. S. Za všechno vděčím téhle autoškole, která je hrozně moc fajn a určitě ji mohu všem vřele doporučit! Neměnila bych.
0 comments