Budu au pair!
18.6.16
Ani nevím, jak popsat všechny svoje pocity, myšlenky a emoce. Ale jak už je vám z názvu článku jistě jasné, tohle léto letím dělat au pair. Do Španělska.
Stalo se to úplně náhodou a nečekaně. A i když jsem si asi rok zpátky plánovala, že někam odcestuju, nakonec jsem svoje plány opustila a ani ve snu by mě nenapadlo, že to tak opravdu dopadne. Protože plány jsou hezká věc, ale věci stejně vždycky skončí tak, jak měly a mají být. (Takže rada? Neplánujte.)
Můj sen stát se aupair se mi v hlavě opravdu zrodil asi před rokem nebo dvěma. Viděla jsem to jako ideální možnost, jak hezky strávit prázdniny, někam se podívat, procvičit si cizí jazyky a získat nové zkušenosti. Ale nebyla jsem plnoletá a neměla jsem ani zkušenosti s dětmi. Ty zkušenosti nebyly zas tak úplně problém, zanedlouho jsem si našla přes známé praxi a hlídala čtyřletého chlapečka. Víc mě trápilo to, že věrohodné agentury jako Student Agency přijímaly aupair na léto nejméně na tři měsíce a dolní věková hranice byla 21 let. Já jsem přes nějakou neznámou agenturu jet nechtěla, tři měsíce pro mě byly moc (ještě v červnu jsem měla skládat zkoušku z angličtiny) a 21 mi prostě nebylo. A tak jsem se svého nápadu vzdala a rozhodla se, že tomu nechám volný průběh a uvidím později.
Nakonec jsem na to nějak pozapomněla a znovu se pro to nadchla až ve chvíli, kdy mi mamka z ničeho nic poslala inzerát od agentury Aupair-Evropa, která hledala au pair na dva měsíce a mohlo jí být i 18 let. A tak jsem se rozhodla, že za zkoušku nic nedám a aspoň tam napíšu. Dál jsem zatím nepřemýšlela...
A víte co? Měla jsem štěští! Odepsali mi. Pak jsem se prokousala přes online dotazník, shánění všech referencí a potvrzení, schůzku v agentuře (která je mimochodem moc super a spolehlivá a vím, že se od nich nemusím bát žádného podrazu), telefonáty s rodinou (která je taky moc skvělá a doufám, že nám spolu bude dobře), podepisování smlouvy, domlouvání s partnerskou agenturou ve Španělsku (tam si mě pak převezme paní a setkáme se přímo na místě), shánění letenek (což je taky docela věda, ale měla jsem štěstí). Všechno to vyšlo a já tomu pořád ještě nějak nemůžu uvěřit. Protože vždycky jsem jenom byla zvědavá, jestli "projdu do další etapy" a nedělala si zbytečně velké naděje. Ale teď už žádná další etapa než odjezd není, už jsem ve finále příprav. Tyjo! Štípněte mě někdo, že se mi to jen nezdá.
Letím na celé prázdniny do španělského městečka Brión, které leží asi 20 kilometrů od Santiaga de Compostela. Je to úplně na severu Španělska. Budu se starat o 2 kluky. Gonzalovi je 10 let a Mathiasovi 5. Rodina je moc milá a už se moc těším, až je poznám. Minulý rok u nich dokonce byla au pair taky z Čech! Říkala, že rodina je opravdu skvělá (dokonce je jede letos znovu navštívit, protože už se jí stýská a táta Gonzalo říká, že je jako jejich dcera) a že se nemusím vůbec ničeho bát. Tak doufám, že si budeme rozumět a všechno bude v pohodě. Budu mít vlastní pokoj a koupelnu. Jednou týdně bych měla vařit česká jídla (takže nejvyšší čas nastudovat nějaké super recepty) a sem tam pomoci s nějakými domácími pracemi. Budeme s klukama chodit do bazénu a na hřiště, pojedeme k moři a za zbytkem rodiny do nedalekého města La Coruña. A budu se učit španělsky! Já totiž španělsky neumím (což nevadí, protože tam jedu proto, abych hlavně s dětmi mluvila anglicky), ale rodiče se nabídli, že mě budou učit. Nemůžu se toho všeho dočkat, jaké to tam asi bude?!
Samozřejmě, že mám taky strach. Bojím se letu, protože jsem ještě nikdy neletěla a navíc teď poletím úplně sama. Bojím se, aby byla rodina hodná a aby kluci moc nezlobili. Aby mi nebylo smutno. Abych neudělala nějakou blbost a neměla průšvih. Ale kdo se bojí, ... Takže snad to všechno dobře dopadne a další články už budou od moře : ). Držte palce.
Tak ahoj ve Španělsku!
0 comments