Sedím u bazénu a užívám si posledního španělského sluníčka. V duchu si promítám uplynulý měsíc a půl a nestačím se divit, jak rychle to tenhle rok zase uteklo. Za pár dní budu zas zpátky v Praze vzpomínat na to, jaké bylo moje druhé léto ve Španělsku jako aupair.

Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že jsem si nakonec vybrala tuhle rodinu a Toledo. Všichni jsou tak skvělí! Dětičky mě milujou (a já je), i když někdy zloběj. Jsou to malí andělíčci i čertíčci v jednom. A s jejich pejskem je to sice někdy těžký, je to ještě štěně a se vším by si pořád hrál, ale je to taky zlatíčko.
Bude se mi po nich všech moc stýskat. Šíleně moc. Je to prostě tak krásný, když vás cizí lidi přijmou jako dalšího člena svojí rodiny a vy pak zpátky odjíždíte s pocitem, že jím opravdu jste. Tohle dokud nezažijete, nebudete vědět, o čem mluvím. Celá tahle zkušenost za to stojí tak moc!

A to ani nemluvím o tom, že si kromě nový rodiny najdete i nový kamarády, poznáte spoustu dalších míst, procvičíte si cizí jazyk (i víc), osamostatníte se a prostě si zkusíte, jaký to je chvíli žít někde jinde. Já to miluju. Jedno velký dobrodrůžo. Ta nervozita, jak nevíte, do čeho jdete, ale nakonec štěstí, že to bylo krásný, a pýcha, že jste to dokázali. Že jste se odvážili do toho jít.


Jinak jsem vám ještě neřekla nic o Toledu, ve kterým jsem tohle léto všechny ty svoje krásný chvilky strávila. Takže, Toledo je úžasný. Hodně historický (a taky studentský, takže hodně párty jej) město, ze kterýho se mně osobně tají dech. Nachází se asi 70 km od Madridu a mezi jeho největší pamětihodnosti patří katedrála, středověký hrad, pevnost Alcázar, židovská synagoga, muzeum zbraní nebo dům malíře El Greca. Ale samozřejmě je toho tady k vidění ještě mnohem víc a jeden den na návštěvu rozhodně nestačí. Toledo vám toho může nabídnout fakt hodně.

A věděli jste, že to dřív bývalo hlavní město Španělska?







A pokud se rozhodnete do Toleda vydat, musím vás upozornit ještě na jednu věc, kterou je zdejší autobusová doprava. Nechci vás zbytečně strašit, ale jedním slovem je to katastrofa. Tady se totiž moc nehraje na to, kdy ten autobus jede, ale že vůbec jede. A já vám říkám, že ten pocit vítězství, když ho konečně po hodině čekání uvidíte přijíždět, je k nezaplacení. Prostě síla. Já jsem se zapřisáhla, že až se vrátím zpátky do Prahy, už nikdy nebudu nadávat, že čekám na bus 5 nebo 10 minut. Takovej luxus!











A ještě vám povím jeden můj zážitek, co se mi tu stal. Jela jsem zrovna z města a čekala na noční bus. Asi mi musel zrovna ujet, takže jsem na další čekala hodinu. Pak konečně přijel, já celá šťastná, ale on nezastavil. Byla jsem zmatená. Jak to? Když pak přišla nějaká paní, řekla mi, že si musím stoupnout a dát řidiči vědět, že chci, aby mi zastavil. Ok, tady to prostě není jak v Praze. To je tak, když nevíte, jak to chodí... Tak jsem nakonec čekala na blbej autobus dvě hodiny. Ale pak už jsem ho chytla! Prostě do Toleda se vybavte trpělivostí, ale nebojte, nakonec to dáte. Toledo za to stojí.







Doufám, že se do Toleda ještě někdy vrátím. Kdo ví. Ale já věřím, že jo. Mám tu přeci svoji druhou španělskou rodinu!

Tak já si jdu teď ještě užívat poslední chvilky tady a vy se můžete těšit na další článek zase zpátky z Prahy. A že už se mi po ní taky trošku stýská!

Pusu

Veronika