Tak zase po dvou měsících ahoj z Prahy! Zpátky doma.


Cesta i let proběhly bez problémů. Všechno se zase začíná vracet do starých kolejí a už jsem si celkem zvykla, i když prvních pár dní to byl docela šok a měla jsem dost rozporuplné pocity.


Ale teď už jsem ok. Život totiž pořád hrozně rychle pádí a na nic se neptá. Nikoho nezajímá, že byste ještě potřebovali chvilku na rozkoukání. Jede se dál. Takže já jsem si už mimo jiné taky stihla dojít na balet a vylézt na střechu Nároďáku. A musím říct, že po těchhle pražských výhledech se mi prostě stýskalo, to zase ne, že ne. Ty jsou moje srdcovka.