2. týden
12.7.16
Je možný, že ve Španělsku ubíhá čas rychleji, než jinde? Už jsem tu skoro dva týdny!
Pomalu si zvykám a moje hostitelská rodina mi tak už fakt začíná připadat. Jako moje španělská rodina.
S dětmi jsme si blíž, hlavně mladší Matías si mě najednou hrozně oblíbil. Pořád za mnou všude běhá, tulí se a někdy mě i pokouší. Jenom já mám to výsostní právo chytat ho, když skáče do bazénu, a hrát s ním fotbal nebo mikádo (které kluci dostali jako dárek z Česka).
A rodiče? Ti jsou prostě nej! Gonzalo je hrozně prima táta a líbí se mi jeho smysl pro humor. Dobře se s ním povídá (anglicky samozřejmě). S Anou se už trochu dokážu bavit ve španělštině, což ji fakt těší. Není divu, když už za mnou nemusí běhat s překladačem v mobilu. Anglicky totiž moc neumí. Ráda ji překvapuju, že jsem se naučila nová slovíčka. Miluju si s ní večer dávat mojito, poslouchat hudbu a hrát Dance Central na Xboxu, i když mě vždycky rozdrtí. Haha. Jsme skoro jak kámošky.
Kdybych měla tenhle týden definovat jedním slovem, řekla bych bazén. Tady v Briónu teď máme pořád třicítky a nebe bez mráčku, takže se koupeme od rána do večera. Doslova.
A plavčík Marcus je nejvíc boží! Tak hodnýho a milýho člověka jen tak nepotkáte.
Ve čtvrtek jsme dokonce byli na pláži Broña, kde už byla voda naštěstí teplejší, než na té sobotní.
Začínám se tu zabíhat do vyjetých kolejí. Ale že by tu byla nuda? Vůbec! Každý den se najde něco, co mě dokáže překvapit:
1) Tenhle týden mě překvapilo, že už nás na józe bylo místo čtyř deset. Takže to nebyl takový trapas jako minule, uff! A dokonce jsem si to i celkově víc užila. S Uršou z toho máme takový středeční rituálek.
2) Taky jsme si tu já a Urša našly pár dalších místních kámošek, takže už nejsme tak samy. Hrajeme karty, povídáme si a snažíme se navzájem naučit nějaká slova svými jazyky. Legrace.
3) V úterý jsem byla vedle z toho, jak pěkný tu v Briónu mají kostelík. A taky pěkně starý!
4) A pro procházky jako stvořený je tu v Briónu tenhle lesík. Je tam ticho a klid a vesměs nikde nikdo. Taková skrýš tady uprostřed ničeho. A všude samá houšť, že jsem si připadala skoro jako Tarzan!
Nevím, co dodat. Mám to tu ráda čím dál tím víc!
0 comments