Další dny aneb Poznávám Brión
4.7.16
Už je za mnou prvních pár dní. Vlastně týden. Ale víte co? Já jsem totálně nadšená!
Rána tady jsou vesměs stejná. S klukama se vzbudíme, dáme si snídani a koukáme na pohádky. Pak hrajeme na Xboxu, nejčastěji fotbal (a nebo taky basket), protože tady fotbalem žijou snad úplně všichni. Fanoušci na 100% fakt! A hádejte, kdo to vždycky projede.
Tady jsme zrovna měli na návštěvě ještě Sianu.
Dopoledne chodíme na hřiště, pak kolem druhé přijde Ana a udělá oběd. Vaří moc dobře a vždycky dělá něco typicky španělského. Už jsem měla tortillu con patatas, croquetas, l'ensalada con arroz, emparedados nebo pollo y patatas. Po obědě je pak vždycky ještě dezert - nějaké ovoce, jogurt, zmrzlina a tak. Tu zmrzku bych pochopila, ale dávat si po jídle ještě třeba jogurt? Nikdy už nemůžu, protože "estoy lleno" (jsem plná) a Ana se směje. Někdy přijde z práce na oběd i Gonzalo. Ten zas říká, že se tu musím naučit víc jíst, že musím ještě vyrůst.
Po siestě pak většinou chodíme s Anou a klukama do bazénu. Máme ho v naší čtvrti kousek od domu. Je to hned vedle hřiště a mám to tam moc ráda - 2 venkovní bazény, plavčík, sprchy, pěkný trávníček na hraní a slunění. Všichni místní se tu odpoledne schází a klábosí, zatímco děti si hrají. Lidi jsou tu hrozně přátelští, vždycky mě i Anu vítají objetím a dvěma pusami na tváře, je to tady zvykem. Byla a pořád jsem z toho docela překvapená, protože u nás v Česku se s takovou vřelostí moc často nesetkáte.
U bazénu jsem se taky seznámila s dvěma dalšími au pair. Jedna se jmenuje Martina a je taky z Česka a druhá se jmenuje Urša a je ze Slovinska. Moji kluci a Uršin Antón jsou kamarádi, takže se dopoledne scházíme. Kluci si spolu hrajou a my s Uršou máme pré a povídáme si, nebo si dáme kafíčko (ještě se ho tu normálně naučím pít tyjo!) a koukáme na Game of Thrones (řekly jsme si, že to zkusíme, protože to ani jedna nesledujeme a všichni naši kámoši jo, tak abysme věděly "vo co gou"). Jednou jsme taky zkoušely hrát na Playstation fotbal, abysme ty naše kluky pak porazily, ale vůbec to neumíme a je to hrozná psina! Jsme fakt marný. A kluci se nám smějou.
Taky jsme s Uršou byly na lekci jógy! Bylo to super, ale dost vyčerpávající. Pozdrav slunci jsme udělaly snad dvacetkrát. No aby ne, když to trvalo hodinu a půl! A taky to bylo trochu trapný, byli jsme tam jen čtyři a bylo to venku, takže na nás koukalo spoustu kolemjdoucích. A ta cvičitelka do toho byla tak nadšená, neuvěřitelný! Až jsme se smály.
Ale teď zas zpátky k našemu typickému dni. U bazénu býváme až do večera, takže pak máme hned večeři. Nejvíc si mě zatím získali pizzou. Táta Gonzalo už taky několikrát podotknul, že alkohol (a hlavně teda víno - vino a pivo - cerveza) je nedílnou součástí španělského života, takže se tu musím naučit víc pít. Mému tátovi to prý neřekne. Oukej :D. A nakonec samozřejmě dezert. Zmrzku maj výbornou.
Po večeři ještě klábosíme a taky koukáme na zprávy nebo fotbal, klasika. Gonzalo vtipkuje, že mi tu s Anou musí najít "new spanish boyfriend", že mi udělá katalog a já si budu vybírat. S Anou během koukání na zápas hledáme pěkný fotbalisty.
Taky už jsem jim dala dárky, co jsem dovezla z Prahy. Byli za ně moc rádi a kluci už si hrají s novým nafukovacím míčem na fotbal, což mě moc těší.
Pak se vždycky odebírám do svého pokoje, mluvím s rodinou přes Skype, čtu si nebo dělám něco jiného a pak jdu spát. Ráno mě budí kluci a jde to všechno zase znovu.
Co se španělštiny týče, troufám si říct, že se každým dnem zlepšuju. Hodně mi v tom pomáhá i aplikace Duolingo, kde se pořád učím nová slova a fráze. Táta Gonzalo mi taky vymyslel challenge naučit se 5 nových slov každý den. Říká, že za chvíli už určitě budu mluvit plynně. Vtipálek. Nevěřím mu, ale budu se snažit! Něco taky chytám z každodenních konverzací a jak znám víc a víc slov, rozumím vždycky o trošku lépe. A to je dobrý pocit, to mi věřte!
Čemu se taky směju je, jak je tady posunutý čas. Ráno se vůbec nespěchá, Španělé si rádi pospí (což mi naprosto vyhovuje). Snídá se pomalu v jedenáct (rodiče teda dřív, když jdou do práce), oběd je skoro ve tři a večeře v osm je sakra brzo, normálně se jí tak mezi devátou a jedenáctou. Takže když se moje mamka v Praze vrací z práce (a když mi píše, já se divím, co dělá tak brzo doma) a můj děda už pomalu večeří, já teprve trávím po obědě a mám siestu (ale bacha - siesta se to jmenuje jen když spíte!). A když mi kamarádky píšou, co mají zrovna k obědu, já jsem tady ve Španělsku ještě docela krátce po snídani. Prostě blázinec!
Zatím to tady miluju a těším se, co za dobrodrůža tu ještě zažiju.
Ciao!
0 comments