Nej z 3. týdne
20.7.16
Další týden za mnou. Utíká to fakt rychle. Třetí týden ve Španělsku!
Vždycky jsem si přála zůstat někde v cizině dýl, než ten jeden týden dovolené. Jsem nejšťastnější, protože se mi to splnilo.
Tady je 5 nejhezčích okamžiků z dalších uplynulých dnů:
1. V pondělí jsme se všechny au pairky tady v Briónu sešly a daly si společně v místní restaurci cervezu. Jestli nevíte, co to cerveza je, jedná se o snad nejoblíbenější nápoj v celém Španělsku. Je to něco jako naše české pivo, i když tomu se samozřejmě vůbec nemůže rovnat, žejo! Ale protože tady cervezu všichni tak milují, byla jsem přesvědčená, že ji musím taky zkusit. Očekávání byla veliká, ale nakonec.... Nechutnala mi. Překvápko? Ani ne. České pivo mi taky nechutná, takže jsem vlastně ani nepředpokládala, že tohle by bylo o hodně jinačí a lepší. Ale aspoň jsem tomu místnímu "zázraku" dala šanci.
2. V úterý jsem tu poprvé vařila. Moje rodina totiž chce, abych jim každý týden udělala jedno typicky české jídlo. Jako první si vybrali guláš, protože ho trochu znají už od minulé au pair, která byla taky z Česka. Ale chtěli zkusit i jiný recept, takže proč ne. Bála jsem se hodně, protože doma moc nevařím, jen příležitostně a když mám chuť. A taky kde tu ve Španělsku sehnat všechny ty české ingredience! Nakonec to ale dopadlo dobře, všem můj guláš chutnal a požádali mě i o recept, aby si ho mohli ještě někdy uvařit. Úspěch. Jupí!
P. S. Místo knedlíků byly těstoviny, ale co!
3. A abych se za to vaření odměnila, zajely jsme večer s Uršou do Bertamiráns na drink. A moc jsme si to užily!! Daly jsme si sangríu (víno s džusem, který chcete), která je sice původem ze Španělska, ale zrovna tady v Galicii ji skoro nikdo nepije, a galicijské víno. Obojí mi fakt chutnalo a sangríu tu i přes její nepopularitu musíme určitě ještě někde vydyndat. Na co ale z Česka zvyklá nejsem je, že vám tady ke každému pití, co si objednáte, automaticky přinesou i tapas. Je to něco jako malý předkrm a může to být třeba tortilla, bagetka nebo různé sýry a salámy, chipsy, oříšky a tak. Pro mě je to pokaždé hrozně milé překvapení, protože jsem na to i po třech týdnech schopná vždycky zapomenout. No co potěší víc, než jídlo?!
4. V pátek jsme jako už tradičně jeli na pláž. Tahle se jmenovala Aguieira. Zatím se mi líbila asi skoro nejvíc, protože je s všemi těmi mostky a výhledy fakt hezká. A je taky fakt velká. Možná bych se měla vsadit, kolik pláží tu za ty 2 měsíce navštívím, ale mám takový pocit, že je jich tu ve Španělsku dost na to, abych viděla jednu novou aspoň každý týden.
5. A to nejlepší na konec? Sobotní výlet do Santiaga! Udělaly jsme si s Uršou volno a jely objevovat jeho krásy. A že jich je! Navštívily jsme katedrálu, prošly všechny ty hrozně staré a úzké uličky, koupily suvenýry, poslaly pohledy, daly si vynikající oběd a frozen yougurt a dorty a taky Trinu de narancha (která tu mezi dětmi fakt letí), poznaly místní trhy, potkaly pěkné ciklisty, pokecaly s místními lidmi (a taky se super milými turistkami z Irska! aspoň někdo uměl anglicky), projely se busem a tam někoho pěkného viděly, šly nakupovat a udělaly asi milion fotek. Nádhera. Santiago je úžasné město a asi jsem se trochu zamilovala. Ale víc o něm třeba někdy příště.
Byli jste někdy ve Španělsku?
P. S. Moje španělština je zase o malinko lepší. Děti si z nás s Uršou ale pořád dělají legraci, že mluvíme "spanglish" a dokonce vymyslely zkomoleniny jako "mala people" nebo "porfi please", z kterých už tu máme legendy. Ale aby se nesmáli jenom kluci, naučily jsme je já a Urša jak se řekne žralok v češtině a slovinštině a pak se jim za špatnou výslovnost na oplátku smějem taky. Ha!
A malý Matías dělá pokroky v angličtině stejně jako já ve španělštině, už se naučil you, yes, no, thank you, please, wait, really a oh my god. Jsem na něj pyšná!
A malý Matías dělá pokroky v angličtině stejně jako já ve španělštině, už se naučil you, yes, no, thank you, please, wait, really a oh my god. Jsem na něj pyšná!
0 comments