Článků o tom, jak miluju procházení se v centru Prahy a jak šíleně moc mám tohle město ráda už je tady asi tak milion (koukněte třeba tady, tady nebo tady). Ale stejně tu ještě není ani jeden o vánoční Praze, a to by teda byla velká škoda!
Poslední dobou ujíždím kromě jídla obecně (ale to je tak nějak pořád, jídlo je totiž láska na celý život) taky na dvou konkrétních jídlech. A úplně nejvíc pecka na nich je, že nejsou jenom šíleně šíleně dobrý, ale taky zdravý! A jednoduchý. Takže je určitě zkuste, pokud zrovna nevíte coby a zároveň si ten proces jedení chcete užít.
Napsat a poslat někomu dopis nebo pohled, to už se dneska moc nenosí. A i když to bývala pěkná tradice, musím se přiznat, že ani já už vlastně poslední dobou pohledy vůbec neposílám. To jenom moje babička mi vždycky odněkud pošle.
Jestli jste četli tenhle článek, víte, jak moc mám ráda procházky Prahou. Zanechá mi to vždycky radost v duši, a to se ani nemusím procházet po Hradčanech nebo na Malé Straně.
Jsem člověk, který spíš utrácí za oblečení, než za kosmetiku. Nepotřebuju mít úplně třicet druhů stínů nebo padesát rtěnek. Zato třeba třicet svetrů jo, haha.
No každopádně nejsem zas úplnej barbar, takže si někdy i já nějaký ty pěkný malovátka koupím. Jen tak, pro radost.
Hlavním důvodem, proč jsem nakupovala tentokrát bylo, že jsem se letos na podzim chtěla taky jednou odvázat a koupit si nějakou výraznou rtěnku. Nakonec se povedlo a já si dokonce vybrala ještě i něco navíc. No prostě, čtěte dál a dozvíte se vše.
I v letošním roce se u nás v Praze uskutečnil už docela populární Signal Festival, neboli Festival světel. Zmínku o něm teda píšu docela pozdě, rozsvícenou Prahu jste totiž mohli vidět od 13. do 16. října. Ale tak což.
V dnešním článku se ještě naposled vrátím do Španělska, naučila jsem se tam totiž vařit tortillu de patatas (nebo se jí taky říká tortilla española). Recept je super jednoduchý a super rychlý, tak se to určitě nebojte taky zkusit!
Za tu dobu, co jsem ve Španělsku, jsem se vlastně ještě skoro vůbec nezmiňovala o tom, co tu každý den jíme. Galicijská kuchyně je samozřejmě jiná, než ta česká, ale já naštěstí nejsem moc vybíravá, takže jsem většinou v poho. Jde jen o to, zvyknout si na něco jiného.
Nevím, jak jinde po Španělsku, ale tady na severu v Galicii je to co Španěl, to párty člověk. Nelžu. A nezáleží na tom, jestli je vám šestnáct, nebo čtyřicet. Lidi se tu prostě umí bavit.
Tyjo, nemůžu uvěřit, že už je to celý jeden měsíc od chvíle, kdy jsem celá nervózní poprvé v životě sedla do letadla a vydala se na tohle velké dobrodružství! A ještě dýl uplynulo od chvíle, kdy jsem se vůbec rozhodla být au pair. Ale jednu věc musím říct: nelituju ničeho.
Ateď už jsem tu ve Španělsku 4 týdny. Nejdýl, co jsem kde kdy sama byla. A jasně, že se mi i trošku stýská. Ale jsem teprve v půlce a čeká mě toho ještě mnohem víc.
Za tu dobu, co jsem ve Španělsku, jsem Santiago navštívila už asi třikrát nebo čtyřikrát, ale stejně mě pořád nepřestává fascinovat. A vsadím se, že se tam podívám ještě několikrát znovu.Santiago je totiž město, které neomrzí.
Ani nevím, jak popsat všechny svoje pocity, myšlenky a emoce. Ale jak už je vám z názvu článku jistě jasné, tohle léto letím dělat au pair. Do Španělska.
Pokud je vám 18 let a víc, asi jste taky zažili to období, kdy si každý ve vašem okolí včetně vás dělal řidičák. Já to období zažívám právě teď. Jako by se s tím roztrhl pytel, fakt!
Většina lidí si teď při odchodu z domu nasazuje sluneční brýle a kvůli horku sundává bundu, já kontroluju, jestli jsem si vzala čepici a rukavice. Ano, i tohle se v květnu může dít. Po měsíční pauze nám totiž zase začaly tréninky krasobruslení.
Tak mě napadlo, že už tu zase nějakou chvilku nebylo nic o jídle. A já mám jídlo fakt ráda. Sice se pomalu blíží léto a plavková sezóna a spoustu lidí popadá amok, že musí zhubnout, já to ale zas tak neřeším a nijak se neomezuju. Tak koukněte, co jsem měla na talíři tentokrát.
JARO! Konečně! Už to po té dlouhé zimě chtělo zase změnu, nemyslíte? Já se na něj jako každý rok těšila hrozně moc. Vždycky mě totiž vysloveně nabíjí to všechno, co se venku děje. Mám ráda, jak to všude krásně kvete a voní (a naštěstí nejsem alergik, takže mi to nevadí), jak se prodlužují dny a je pořád déle vidět, jak víc svítí sluníčko. Mnohem víc mě to pak láká jít ven, jen se tak procházet. Třeba v centru Prahy! Tentokrát jsem byla na Pražském hradě a ve Valdštejnské zahradě a bylo tam moc krásně.
Velikonoce stále trvají a možností, co upéct, je hodně. A když už jsme v těch receptech, v minulém článku jsem zmiňovala taky jeden na máslové sušenky. Tak si je upečte třeba ještě zítra, na Velikonoční pondělí! A nebojte, je to super lehké : )
Spousta lidí se divila, že pečeme perníčky i na Velikonoce. Ale další spousta lidí je dělá jako my. Takže jakýpak divný! A jestli chcete super recept na těsto, které se nemusí nechávat týden odležet a může se rovnou jíst, tak tady je : ).
Minulý týden jsem se i já konečně dočkala prázdnin, naše škola je totiž měla tenhle rok jako poslední. Asi vám nemusím nic povídat o tom, jak moc jsem se těšila. Jako blázen! Taky proto, že jsme měli jet na hory. Na Šumavu. Byly to úžasné prázdniny a já jsem za ně hrozně moc vděčná! A taky za to, že jsem mohla být pohromadě se svojí rodinou, kterou mám nejradši nade všechno na světě!!! <3 Vděčím jí za strašnou spoustu věcí, mimo jiné ale i za těhle 7 prázdninových zážitků, které pro mě byly v tom týdnu nejhezčí. Tady jsou:
Do Manufaktury neodolám nezajít už jen proto, že to tam vždycky tak krásně voní. A to ještě nemluvím o tom, jak mají všechno hezky zabalené a upravené. A s kvalitou jsem taky vždycky spokojená. To je pro mě prostě ta nejlepší kombinace - dobrý účinek, vůně, potěšení pro oko. A proto to tam mám tak ráda!
Tohle jsou teď moji největší kámoši! Byla jsem obdarovaná ze všech stran.
Když se kouknu do svého šatníku, zjišťuju, že se v něm často objevuje modrá. Proč? Netuším. Možná proto, že modrá je prostě dobrá! (haha)
Je pravda, že dřív tomu tak nebývalo. Ale kdybych poslední dobou tolik neujížděla na modré, nejspíš bych nikdy ani okem nezavadila o takovouhle krásnou modrou košilohalenku! (Z HM, opět.)
Tak nám konečně trochu nasněžilo i tady v Praze (jupí!) a ochladilo se a snad už začne ta pravá zima a ne pořád těch 15 stupňů...
Zimu mám moc ráda. Zima je krásná, ale někdy taky neúprosná. A proto u mě přes zimu ještě víc než kdy jindy frčí balzámy na rty. A taky krémy na ruce. Ale o těch třeba někdy jindy. V dnešním článku vám představím 3 nejoblíbenější balzámy, které poslední dobou pořád používám a nesmí mi chybět v žádné kabelce.
